Napsali o nás

BIG BENG! č.30/1999

Skupina Parasophisma (nyní novou sestavu brzy doplní saxofon) vždy patřila k neotřelým tělesům na naší scéně. Nevím, zda od pětadevadesátého roku něco vydala, ale jestli ne, časová prodleva přináší své ovoce v podobě těch nejchutnějších a nejšťavnatějších plodů, které jsem letos okusil. Snímek s ukrutně dlouhým názvem obsahuje včetně závěrečné instrumentálky sedm kompozic, které snesou ta nejpřísnější měřítka. Dalibor za bicími předvádí nejen velmi slušný výkon, ale jeho vokální projev brouzdá snad všemi možnými polohami. Chvíli nelibě bručí, aby vzápětí zaštěkal jako hladový pes a posléze z deklamovaného projevu pěkně po chlapsku zanadával a ještě stihl zašeptat. Monika Hrubá si hledí vedle zpěvu i flétny. Chvíli pěje sama, jindy se přidá k Daliborovi, a i když by se ženský zpěv a flétna mohly již zdát jako to nejprovařenější klišé, na této nahrávce tomu tak není. Především již nejde o žádný doom metal, alespoň v klasickém provedení. Muzika je tvrdá jako skála a dostatečně rychlá, ale melodie v každém případě nepostrádá. O členitosti vlastně už byla řeč, a tak jen doufám, že příští počin by již měl být v rubrice Forum kritikum...

6/7 Bohouš Němec
Copyright © 1994-2018 Parasophisma Veškerá práva vyhrazena.