Napsali o nás

MORPHIA č.12/1999

Sofismata v technokratické době. Dekadentní myšlení a působení na duševní zjev osobnosti... Obsahuje sofisma vedoucí místo v charakteru?... Právě tuto otázku nám Dalibor  prostřednictvím svých textů pokládá. Dokážete si na ni odpovědět? Pevně věřím, že svébytně působící severomoravská kapela, donedávna se potýkající s personálními problémy, konečně nalezla zázemí. Parasofistickými tezemi a paralyzující melodickou hudbou, v níž dominuje umělecká kytara (směle suplující neméně chytlavé sekci rytmické), je tu po vyčerpávajících čtyřech letech PARASOPHISMA podruhé, přičemž pevné místo v ansámblu má i flétna, dokreslující atmosféru většiny skladeb. Kompoziční strategii PARASOPHISMY musím jednoznačně chválit-nástroje jsou zvládnuty prcizně! Neskeptický pohled musím přes nedostatky zaujmout i ke zpěvu Dalibora a Moniky. Ze solidárnosti k nástrojovému umu však tvrdím, že právě obsluha mikrofonu (přes značné nadšení a houževnatost) trochu kolísá. Mám-li ovšem tuto skutečnost pokládat za jedinou slabinu, nemá cenu se znepokojovat. Při závěrečné brilantní instrumentálce budete ostatně ochotni odpustit i větší hříchy. PARASOPHISMA opustila doom/death metalová dogmata a zjevně se svou druhotinou snaží jít vlastní cestou. Přijímá, přetváří a s citem vymýšlí pavučinou rozličných postupů, vůči kterým nemohu zůstat lhostejný. Skladba jako "The Vain Effort Of Pedanties" (můj osobní hit) není zdaleka "marnou snahou zkostnatělých" jak název vypovídá, ale právě naopak: ekvilibristickou stojkou na laně nestárnoucího rockového stylu.

8/10 Zdeněk Neusar
Copyright © 1994-2018 Parasophisma Veškerá práva vyhrazena.